Historie města Kladno

První zmínka o Kladně pochází ze 14. století

Město Kladno je významné historické město ve Středočeském kraji. První dochovaná písemná zmínka o Kladně pochází již z roku 1318 ze zemských desek. V té době ves spadala pod vlastnictví rodu Kladenských z Kladna, který roku 1543 vymřel „po meči“. Vlastnické právo převzal rytířský rod Žďárských ze Žďáru.

Povýšení Kladna na městečko

Nový majitel Kladna, Jiří Žďárský ze Žďáru, byl jedním ze čtyř potomků zesnulého Oldřicha Žďárského ze Žďáru, jenž byl v příbuzenském vztahu k rodu Kladenských z Kladna. Jiří Žďárský se v roce 1561 zasloužil o povýšení Kladna na samosprávní městečko, v jehož znaku byl modrý štít s polovinou stříbrné orlice a rysem v přirozených barvách.

Vybudování hradeb a nájezd kozáků

Rod Žďárských ze Žďáru přestavěl horní tvrz na renesanční zámek (1566) a využíval ho jako svou hlavní rodovou residenci. V dalších desetiletích se městys dočkal pevných okružních městských zdí s třemi věžovými bránami a vzkvétal až do předvečera bitvy na Bílé hoře. Dne 7. listopadu 1620 městečko vydrancovali polští kozáci a o jeho obnovu a další rozkvět se postaral Florián Jetřich Žďárský ze Žďáru.

Průmyslový rozvoj Kladna

V 18. století se městečko začalo rozrůstat za kladenské brány. Nejvíce se Kladno rozvíjelo v 19. století a zemědělské městečko se proměnilo na významnou oblast Čech. V roce 1830 byla uvedena do provozu koňská dráha pro převoz dřeva. V roce 1850 došlo k otevření prvního dolu Lucerna a v roce 1889 ocelárny Poldi. Tímto ekonomickým rozvojem si městečko vysloužilo povýšení na město.

Sloučení Kladna s okolními obcemi

Město Kladno zabíralo s rozvojem průmyslu stále větší území a prosperovalo až do nacistické okupace v březnu 1939. Nevalně proslulé kladenské gestapo vyplenilo, vyvraždilo a srovnalo se zemí obec Lidice. Ve válečném období v roce 1941 se území Kladna sloučilo s obcemi Kročehlavy, Rozdělov, Dubí, Dříň a Újezd, v roce 1950 s obcí Vrapice a v roce 1980 s obcí Švermov.

Kladno ve 20. a 21. století

V Kladně aktivně fungovalo ve 20. století dělnické hnutí a vyzývalo lidi ke stávkám a demonstracím. V průběhu 60. a 70. let ve městě přibyly stavby pro sport, kulturu a volný čas, ale opomíjena byla infrastruktura a životní prostředí, které utrpělo těžkým průmyslem. Po neúspěšné privatizaci podniků po pádu socialismu došlo k ukončení provozu dříve prosperujících firem a do dnešní doby se město potýká s ekologickými a ekonomickými následky.